Tenkrát na Balkáně

 

 

Velení SDG Tigrovi obdrželo požadavek velení 8. sboru Vojsk Republike Srpske k posílení pozic 13. mechanizovaného praporu poblíž města Klobujevac. Zde se nachází citlivé místo obrany Republiky Srbské v Bosně, protože je zde rozhraničení mezi silami tzv. HVO a tzv. ARBiH. Cílem velení 8. sboru bylo přeseknout a ovládnout železniční komunikaci procházející tímto územím. K tomuto účelu byla nasazena 11. obrněná brigáda, které se ale k mostu nepodařilo proniknout a utrpěla značné ztráty. V této situaci bylo nutné okamžitě převzít iniciativu a aktivní bojovou činností opět vybojovat na bojišti převahu.

 

 

Velení SDG Tigrovi se rozhodlo rozšířit řady jednotky o nové početné, ale málo vycvičené dobrovolníky přicházející z celého Srbska. Početní stav jednotky shromážděné k této akci byl 35 mužů. Velení SDG Tigrovi dalo pokyn k okamžitému přesunu do oblasti Klobujevackého mostu, kde se jednotka shromáždila k provedení akce. Počasí bylo krajně nepříznivé, panovaly nízké teploty a občasné přeháňky. Přesto počasí nijak neovlivnilo bojový výkon jednotky.

 Prvotním cílem bylo obsazení důležitých strategických bodů a v případě vhodné taktické situace zaútočit na most a zmocnit se jej. Vzhledem k předpokládané početní převaze nepřítele se velení SDG rozhodlo vést pouze operace s omezeným cílem – co nejvíce ztížit velení tzv. HVO a tzv. ARBiH činnost na bojišti, nanést jejich silám co největší ztráty a obsadit co nejvíce strategických bodů v okolí mostu.

 Přestože velení SDG vyzvalo obě strany k zastavení palby a uzavření příměří bylo toto velkorysé gesto odmítnuto. SDG Tigrovi vyrazili do akce přesně v 10 hodin.

 Okolo 10:10 byl bez boje obsazen první strategický bod. V 10:20 byl po krátkém a urputném boji obsazen druhý bod na skalách. Třetí strategicky významný bod byl v údolí. I tento bod byl obsazen po krátkém boji asi v 10:30. Ztráty SDG v této chvíli byli asi 15 mužů, ztráty nepřítele asi 30, z toho tři zajatí příslušníci tzv. HVO.

 Následující urputné boje probíhali především v horní části údolí vedoucího k mostu. Mnoho chorvatských a následně i muslimských vojáků vykrvácelo při pokusech prorazit pružnou obranu našich sil. V mnoha protiútocích se podařilo oslabit nepřítele a následně obrátit jeho síly na panický útěk. Bylo zřejmé, že omezené síly SDG Tigrovi nebudou schopny využít úspěchu v obraně k rozhodujícímu útoku na most. Svědčí o vysoké morálce a bojové kvalitě všech vojáků této jednotky, že se iniciativně hlásili k provedení této sebevražedné akce.

 Akce k průniku na most byla zahájena kolem 14 hodiny rozbitím linií protivníka a vytvořením průlomu na levém křídle. Po půl hodině bojů a příchodu čerstvých sil byla podniknuta samotná útočná akce při které byla obrana vedená příslušníky tzv. HVO zcela rozbita a síly 1. družstva SDG pronikly do bezprostřední blízkosti mostu. Zde se spojili s další útočící jednotkou 2. družstva postupující údolím a společným úsilím se snažili probít k jeho pilířům. Jednotky 3. družstva v té době sváděli zoufalou obranu proti silám tzv. ARBiH, kteří se snažili napadnout týl našich jednotek u mostu. Situace byla velmi kritická. Přesto se podařil silám 2. družstva významný úspěch, který svou hodnotou zcela převážil strategický význam Klobujevackého mostu. V boji muže proti muži se veliteli 2. družstva podařilo zajmout samotného chorvatského velitele sil tzv. HVO a ostatních paravojenských jednotek v oblasti Ante Bregoviče. Bohužel se tohoto důležitého představitele chorvatských separatistů nepodařilo dopravit do bezpečí a zahynul na následky střelných zranění způsobených palbou vlastních vojáků.

 Jednotky SDG Tigrovi vedli v okolí mostu ještě několik dlouhých minut boj proti nerovné přesile nepřítele a po hrdinné obraně byla jednotka v okolí mostu přemožena. Všichni vojáci SDG Tigrovi ctí boj těchto svých příslušníků jako boj hrdinů, stejných jako ti, kteří stáli na Kosovu poli a kteří hájili srbský prapor až do konce. Jejich příklad a bojové nasazení ostatní členy SDG Tigrovi posiluje a motivuje do dalšího boje. I po tomto boji zůstala morálka na vysoké úrovni a bojová připravenost celé jednotky je zcela neporušena.

 

Silám SDG Tigrovi se zdařil záměr svou bojovou činností zabránit převzetí iniciativy spojených chorvatsko-muslimských sil k rozšíření výbojů do dalších částí Bosny. Zajetím Ante Bregoviče bylo dosaženo výrazného oslabení velení tzv. HVO a jeho paravojenských formací. Ante Bregovič patřil k výrazným zastáncům chorvatsko-muslimské spolupráce a dá se předpokládat, že jeho nástupce již tak vstřícný ke spolupráci s tzv. ARBiH pravděpodobně nebude.

Všichni příslušníci SDG Tigrovi prokázali své bojové kvality, disciplínu a vytrvalost. Celkové ztráty Gardy činili 76 mužů. Bylo zajato 8 příslušníků tzv. HVO, kteří byli předáni do zajateckých táborů což prokazuje, že jsou respektovány Ženevské konvence. Ani jeden příslušník SDG Tigrovi se nedostal do nepřátelského zajetí.

 Vojáci SDG Tigrovi jsou i po tomto velmi těžkém boji připraveni plnit další úkoly na celém teritoriu Republiky Srpské s cílem obrany její územní celistvosti a zachování národa srbského!

 

Podepsán: Milorad Ulemek (Legia)

Schválil: Željko Ražnatovič (Arkan)

 

V Republice Srbské dne 5. října 1992           

 

 

(zpracováno podle polního deníku, v případě nepřesností provedu opravu a doplnění oddílové příslušnosti).

 

Velitel čety Željko Ražnatovič (Arkan)

 

Velitel 1. družstva Ratko Ulemek

A tým velitel Futurex, členové Malarky, Maty, Parmax, Otta

B tým velitel Doom, členové Fox, Jury, All, Ecco, Corry

C tým velitel Schepke, členové Izmir, Jemand, Nikolas, Petr, Staňa

 

Velitel 2. družstva Jerry

A tým velitel Jindra, členové Dušan, Dača, Háček

B tým velitel Lukáš, členové Zdenek, Killy, Malda, Vilém

 

Velitel 3. družstva Ivan

A tým velitel Rajen, členové Moty, Pavol, Matuš

B tým velitel Saša, členové Pája, Honza, Karlos